Třístoličník - Plechý

By Petra Surmová - 7/14/2016




Měli jsme pár dní volno a tak jsme se vydali na Šumavu.
Druhý den naší dovolené jsme se rozhodovali kam vyrazit, počasí bylo ideální pro výšlap, na koupání to nebylo a tak jsme se ráno rozhodli vydat se do hor.
Ano ráno u snídaně jsem ještě, ale netušila, že nás čeká túra dlouhá 25 km. Ale zpětně to stálo za to, ale po cestě jsem trpěla, hlavně zpátky, to mé nohy už odmítaly chodit a vážily tunu. 
Ale malá to zvládla neskutečně v pohodě, měli jsme ji v Manduce a 70% cesty prospala, v životě tak dlouho přes den nespala a vydržela tam celý den, je fakt, že měla toho k pozorování hodně. 
Samozřejmě jsme si dělali hodně přestávky, sedli jsme si kdekoliv v lese na deku a odpočinuli si a občerstvili se.


Naše trasa začala v Nové Peci, kde jsme nechali auto a  nastoupili do vlaku směrem do Nového Údolí. Jelikož bylo začátek léta tak bylo všude spoustu lidí, hlavně na kolech, protože Šumava je na kola ideální. Dál jsme měli na výběr z několika tras, ale nechtěli jsme potkávat moc lidí, tak jsme se rozhodli jít německou stranou Šumavy. 
A mě se to moc líbilo, cesta byla sice dlouhá, ale krásná. Němci to mají moc hezky udělané, skoro po 500 metrech jsme pokaždé narazili na nějakou turistickou zajímavost nebo krásné odpočívadlo. Takže cesta rychle utíkala a pořád se něco po cestě dělo, nešli jsme prostě několika hodinou túru jenom v lese.

První turistická zajímavost, která stojí za vidění bylo místo Marienkapelle, bylo to místo naprostého klidu. Tekla zde studánka, stála zde zvonice a kaple. 
Uvnitř kaple



Dalším zajímavým místem byl tenhle vodní mlýn. Tak jsme si poseděli trochu déle a kochali se. 






Poté naše cesta pokračovala kolem vodopádu až jsme došly k jezeru Kreuzbachklause, ale pro naší smůlu bylo vypuštěné. Do této doby byla cesta úplně v pohodě, dokonce k tomu mlýnu vedla krásná cesta vhodná i pro kočárek. Poté se šlo chvíli lesem, zase jsme vyšli na nějaké cestě. Prolínalo se zde několik turistických, cyklistických i asfaltových cest pro auta, ale v podstatě to ničemu nevadilo, bylo to tak hezky vpuštěné do přírody. Od jezera následoval nejhorší úsek, tedy nejtěžší a pořád stoupání až k Třístoličníku. 
Ale nahoře to stálo za to, dali jsme si oběd, německé pivko za 3 eura, odpočinuli, udělali fotečky a vydali se směrem na Plechý. Díky hospůdce, která patří Německu se zde vydávají někteří i autem (dá se zde platit i českými korunami). 
Na Třístoličník se z německé strany dá vyjet autem, z české bohužel. 
Vrchol Třístoličníku (1311 m) prolíná česko - německou hranici, je velmi hojně navštěvovaný díky svým skalním útvarům a vyhlídkovým místům. Jde vidět až na Alpy (za hezkého počasí). 
Název dostal podle uskupení skal díky erozi, která je vymodelovala do podobizny trůnu, a tak hned vznikla pověst, že zde sedávali králové Čech, Bavorska a Rakous. 


Cestou na Třístoličník

Vyhlídka na Třístoličníku
Dokumentace trasy



Na Třístolíčníku

Z Třístoličníku na Plechý vede krásná hřebenovka. Není to nic náročného, jen se to trošku táhne. 

Cesta na Plechý - vpravo rakouská strana. vlevo česká
Něž se dojde na Plechý, čeká nás ještě Trojmezí - kde je hranice všech tří států a vede zde několik cest. Stojí zde hraniční kámen, který je zdobený znaky států. 





Vrchol Plechý (1378 m) je nejvyšším vrcholem české strany Šumavy. Výhled z něho není nijak zajímavý, je to hodně zarostlé. Zajímavosti jsou klimatické podmínky, kdy průměrná roční teplota nepřesahuje 3°C. 
Z Plechého vede několik cest dolů, nejfrekventovanější je k Plešnému jezeru, tou jsme nešli, už bychom za tmy nedošly a navíc už jsme tam byli kdysi. Takže jsme se vydali cestou tzv. kameného moře. 



Potom už naše kroky mířily směrem do Nového Údolí k autu, cesta se ke konci dosti táhla a byli jsme už unaveni. Ale výšlap to byl pořádný a zvládli jsme to i s malou, ta byla naprosto zlatá. 


  • Share:

You Might Also Like

0 komentářů