Kokořínsko je doslova propleté turistickými cestičkami, kterému dominuje hrad Kokořín. Najdeme zde hlavně mnoho bizarních skalních útvarů, které již od 19. století dostávají ještě bizarnější názvy. Vždycky když přemýšlíme, kam vyrazit na jednodenní výlet z Prahy, Kokořínsko je vždycky dobrou volbou. Je tady tolik míst, kam se můžeme vydat. A právě jedno zimní, lednové, nedělní odpoledne jsme se vydali směrem do Mšena, konkrétně do oblasti zvané Romanov. Zde najdeme autobusovou zastávku. Tady je vhodné někde nechat auto a vydat se do lesa. Ihned se napojíme na naučnou Cinibulkovou stezku nebo na modrou turistickou.
V zimě to tady vypadá kouzelně, lidé se zde procházejí, letošní zimu zde napadlo hodně sněhu a ty zasněžené skály mají něco do sebe.

Obří hlava a žába

Lánskou oboru najdeme na okraji obce Lány, známé jako letní sídlo prezidentů.
Jenže ještě dřív než tady vzniklo sídlo prezidentů, bylo tohle místo považováno za kolébku české myslivosti. Pořádaly se zde hony nejvyšších aristokratických kruhů. Obora zahrnovala obrovské pozemky, část z nich byla obehnána dřevěnou hradbou. V roce 1817 zde vzniká menší Lánská obora, která se zaměřovala na intenzivní chov vysoké zvěře. Místo bylo velmi oblíbené a tak v roce 1921 zde vzniklo přechodné, dnes tedy hlavně letní sídlo prezidenta. Tvrdí se, že jedním z důvodu bylo, že diplomatické problémy se snadněji vyřeší na honech než na oficiálnějších místech.

Pokud se ocitnete někdy v blízkosti Liberce nebo Lužických hor, určitě stojí za návštěvu Kryštofovo údolí.

Jítrava je obec ležící v Lužických horách. Abych pravdu řekla, v Lužických horách jsem nikdy nebyla a tak jsem byla zvědává. Již od prvních chvil tady se mi líbilo, panovala zde takové ticho a klid ve vesnici. Lidé byli velmi milí a člověk by řekl, že je tady konec světa. Ale možná právě to je ono, co člověk o víkendu potřebuje.

Už jsem si zvykla, že poslední roky v období Vánoc není sníh. Vždycky napadne pár dní po nich, kdy už skoro o to nikdo nestojí, lidi jdou zpět do práce, děti do školy a rodiny se rozcházejí a každý se vrací zpět domů. A tak to bylo i letos, alespoň jsem doufala, že poslední den v roce by mohl být sníh na horách. Beskydy, ale sníh nějak minul. Ale co se dá dělat, i tak nám to nebránilo se vydat na výšlap. Byl opravdu nádherný jasný den, slunce tak krásně svítilo, že již při příjezdu na plné parkoviště jsem věděla, že poslední den v roce si všichni chtějí užít.
Náš cíl byla Prašivá, ano byly jsme zde již letos kolem Velikonoc, ale s kočárkem a jinou trasou.
Tentokrát jsem měla malou v manduce a nahoře už šlapala po svých. Takže popisovat to tady nebude, vše je již v minulém článku https://petrasurma.blogspot.cz/2015/04/beskydy-prasiva-jeden-z-mene-narocnych.html. Jako malé děti jsme mnohokrát chodili s našima po vrcholcích Beskyd, Prašivá byla jedním z našich nejoblíbenějších. Takže jsme se zde vydali i tentokrát.