Medvědín

úterý 16. května 2017 Medvědín, 543 51 Špindlerův Mlýn, Česko

Medvědín velmi oblíbené a známé středisko ve Špindlerově mlýně. Každý lyžař, který zavítá do Krkonoš zná tohle místo, ale kouzelné je to tady i v jiném ročním období.
Já jsem zde byla několikrát, ale většinou v zimě. Lyžuje se zde moc dobře, nahoru se dostane člověk lanovkou a na vrcholu má několik možností jak se dostane zpět dolů. V podstatě může se dostat i Horní Mísečky, pokud se člověk vydá trasou přes les, tak vyjede u Jilemnické boudy a pak už je na Mísečkách, zpátky se dostane vlekem zase nahoru na Medvědín. Takže tras je opravdu mnoho. A když člověk nelyžuje, prolíná se to tady i z běžeckými trasami, hlavně je tady známá restaurace Na Stopě a na Mísečkách se dá i sáňkovat. A pokud se člověk chce jen tak projít, tak není vůbec žádný problém. Může dojít až na Labskou boudu.Tento článek bude spojením z několika mýma návštěvami za poslední 3 zimy. V podstatě každou návštěvu jsem absolvovala něco jiného, ne že bych chtěla, ale nějak tomu ta situace vždycky nahrála....

pátek 12. května 2017

O mně

Pro mne je důležité brát život s nadhledem, dívat se na něho z té jeho lepší stránky. Věřím, že mým bohem je můj optimismu, který mě v mém životě odjakživa provází...

Vyrůstala jsem až do svých 19 let v jedné zapadlé vesnici na severu Moravy s 2 mladšími sourozenci. Život tam, byl krásný a mám z něho plno vzpomínek. Hodně mi toho dal, ale přišlo přijetí na Karlovu univerzitu a z vesničanky se najednou stala Pražačka. Ano, je to tak! A najednou bylo vše jinak...
Něž jsem si zvykla na ten shon, lidi a v podstatě na všechno, jako např. že MHD tady jezdí pořád, že člověk nemusí chodit 3 km na zastávku autobusu, který jede párkrát za den. Že v noci je na ulici spoustu lidí, že si lze objednat jídlo domu, že dokonce lze objednat i nákup domů a mnoho dalších věcí...Líbil se mi takový život, jít kdykoliv na kafe, do kina, za kulturou a neřešit dopravu, vše bylo kousek a dostupné. Bylo to osvobozující a v tu chvíli jsem si to užívala. Jenže....po 11 letech života v Praze se necítím být Pražačkou a v každou volnou chvíli z ní utíkám.



Dnes žiji v Praze se svou dcerou a má to své výhody, hlavně díky dopravě s ní můžu cestovat pohodlně sama bez cizí pomoci kamkoliv, kde potřebuji. Na nákupy, k lékaři, do parku... Ale není to takové dětství, které jsem měla já, že člověk mohl vyběhnout v teplákových ven na zahradu a být tam celý den. Koupat se v malém bazénku, či jít bobovat z kopce.
A tak se poohlížíme po bydlení jinde a už se nám začíná něco rýsovat. Vypadá to, že by malá mohla zažít takové vesnické dětství jako jsem měla já, tak snad to vyjde.


Od gymnázia píši pro webové portály, mé články můžete najít tedy všude možně po síti.
Weby, kam přispívám svými autorskými články i fotkami:






Ale mým snem bylo vždycky psát sama pro sebe, vést si svůj cestovní deník a vracet se zpátky v čase do míst, kam jsem zavítala. A tak vznikl můj web www.nacestach,online, na který jsem hrdá a pyšná, i když mi dává občas zabrat a mizí v něm hromada mého času.
I kdyby jeden člověk využil některý z mým tipů či výletů budu ráda.


Najdete mne na sociálních sítí, kde jsem aktivní.
Jsem na instagramu https://www.instagram.com/petrasurma/, mám stránky na facebooku https://www.facebook.com/nacestach.online/?notif_id=1526074113505403&notif_t=page_fan&ref=notif,
díky inspiraci a krásným fotkách mě hodně baví i pinterest https://cz.pinterest.com/petrasurmova9/travel-blog/.

Nebo mě stačí kontaktovat na email: petrasurmova@gmail.com

Údolím Bílého Labe v Krkonoších

neděle 7. května 2017 Bílé Labe, Česko

Tohle je opravdová vycházková cesta, jak všude psali. Stezka je krásná!!! Dostanou se zde všichni, cesta je udělaná bezbariérově, takže pro rodiny s dětmi je tohle ideál. Dá se zde jet i krásně na kolech. Dokonce po cestě je udělané moc hezké hřiště pro děti, které je v souladu s okolní přírodou a nevypadá tam tedy jako nějaký kýč. Dále tam je i ohniště a takový srub. Hezké odpočinkové místo po cestě.
Začátek cesty je od rozcestníku Dívčích lávek, stezka je značená jako K6. A naším cílem byl oběd v Boudě U Bílého Labe.
Co, ale bylo top a hlavním důvodem proč, jsme se zde vydali byly ty VODOPÁDY.
To bylo něco nádherného a hlavně k některým se dostaneme strašně blízko, že si sednete na kámen hned vedle. Samozřejmě pokud není hodně vody.
A pak se stačí jen kochat a kochat, udělat krásné fotky a popojít k dalšímu vodopádu.
Po cestě jich je několik, doporučuji jít si udělat hezké fotky hned k těm prvním, k těm posledním už se člověk nedostane tak blízko, protože se stoupáním k Boudě se vodopády trošičku vzdálily.